Abeceda detoxikace podle MUDr. Josefa Jonáše - 2. část

Velká část lidí je bohužel zvyklá věřit tomu, že naše vnitřní prostředí je vybaveno dokonalou schopností vše špatné a nepotřebné z těla vyloučit. Do jisté míry je to pravda, imunitní systém člověka je skutečně obrovsky dokonalý a má schopnost většinu toxických látek z organismu vyloučit, ale ne všechno! Cílem následujících řádek není postrašit vás, v jakém hrozném světě plném toxinů žijeme. Chci vám pomoci utvořit si reálnou představu, které toxiny mohou organismu škodit. Změnit svět naráz nemůže nikdo z nás, vždyť všichni využíváme pokroku, který činí naše životy zajímavějšími a poskytuje nám více možností.

Změnu můžeme realizovat tím, že zavedeme vnitřní hygienu těla a budeme se pravidelně od toxinů z vnějšího životního prostředí očišťovat. Možná potom budou lidé daleko opatrnější na produkci nových nebezpečných chemických látek a budou si více uvědomovat další možné ekologické dopady. Jaké toxiny odstraňujeme z lidského organismu:

• Těžké kovy - jsou běžnou součástí našeho životního prostředí. Jejich přítomnost v organismu je problematická vzhledem k jejich veliké vodivosti elektrického proudu. Výskytem v tkáních zásadně mění jejich elektrochemické vlastnosti a způsobují tak některé druhy imunitních, hormonálních a nervových poruch. Detoxikace od těžkých kovů se provádí většinou v prvních fázích detoxikačních kúr. Mezi těžké kovy řadíme rtuť, olovo, cín, stříbro, zlato, hliník, železo, nikl, kadmium ad.
• Radioaktivní látky - Za posledních sto let mnohonásobně stoupla radioaktivita v životním prostředí. Příčinou je zvýšená koncentrace radioaktivních látek s krátkým poločasem rozpadu v životním prostředí. Řadíme mezi ně především radon, stroncium, uran ad. Radioaktivní látky jsou příčinou vážných imunitních poruch a připravují živnou půdu především plísňovým infekcím.
• Chemické látky - Na mysli máme především látky, které nevytvořila příroda, ale jsou z větší nebo menší části dílem lidských rukou. Většina chemických látek v malém množství sama o sobě jedovatá není, to znamená, že nezpůsobují prudkou otravu organismu. Jejich přítomností v lidském těle se obvykle poškozuje jemná imunitní schopnost tkání. Ty se pak nedokážou v dostatečné míře ubránit infekcím.
• Konzervační přísady v potravinách - působí podobně jako chemické látky. To znamená, že některé z nich mohou postupně měnit imunitní schopnosti tkání.
• Antibiotika - Zejména nadměrné a neuvážené používání antibiotik v současné medicíně vede ke kumulaci vhodného stavebního materiálu pro vznik infekčních ložisek. Antibiotika dostává člověk do organismu také v mase ze zvířat, která jsou chována ve velkochovech, nebo v mléčných produktech.
• Drogy a léky - Léky na jedné straně člověku pomáhají překonávat bolesti doprovázející zdravotní potíže, na druhé straně mohou být pro organismus dalším zdrojem toxinů, které se usazují v konkrétních orgánech (například játrech).
• Pesticidy - Chemické látky používané v zemědělství sice výrazně pomáhají zvyšovat zemědělské výnosy, ale mohou také způsobovat jejich postupné usazování v našem organismu. Dnes se člověk může jen velmi těžko zcela vyhnout potravinám, které jsou vyráběny z plodin chemicky ošetřovaných.
• Plísně - jsou všudypřítomné v životním prostředí. Jejich úkolem v přírodě je vše anorganické a to, co již odumřelo a je tedy nepotřebné, znovu vrátit do přírodního koloběhu – do země. Stejný úkol mají v trávicím traktu. Plíseň se nikdy nemůže usadit na zcela zdravé tkáni. Živnou půdu plísním připravují v organismu neživé látky, které jsme již výše vyjmenovali.
• Bakterie - Příčinou řady chronických onemocnění jsou bakteriální infekce popisované v mikrobiologických učebnicích. K pochopení tohoto tématu je nutné mít základní znalosti v oboru lékařské mikrobiologie.
• Zoonákazy - Nákazy přenášené zvířaty představují důležitou složku našich detoxikací. Také zoonákazy mohou vytvářet infekční ložiska. Řadíme mezi ně toxoplazmózu, brucelózu, toxokarózu ad. Zoonákazy bývají často příčinou potratů.
• Viry - jsou organismy, které se dokážou rozmnožovat jen pomocí napadení a rozbití („doslova rozřezání“) buňky tkáně a jejího genomu. Bez hostitelských buněk se nemohou dále rozmnožovat a nejsou tak samostatnými organismy, pouze nitrobuněční parazité. Z nejznámějších virových infekcí uvedu herpes simplex – virus oparu, varicella zoster – virus pásového oparu, papillomavirus – virus bradavic, hepatitické viry, virus HIV, CMV virus, EB virus, virus klíšťové encefalitidy ad. Viry mohou také tvořit infekční ložiska a překvapivě je spatřujeme za řadou chronických obtíží jinak než oficiální medicína.
• Další toxiny

Všechny civilizační nemoci je tedy možné popsat pomocí mapy výše uvedených toxinů a infekčních ložisek. Realita je taková, že chronický problém obvykle není způsoben pouze jednou, dvěma nebo třemi skupinami toxinů, ale několika desítkami jednotlivých konkrétních toxinů. Má-li být detoxikace účinná, musí se provádět dlouhodobě a systematicky.

Teorie infekčních ložisek vytváří logické a konkrétní spojení mezi tradiční čínskou medicínou a medicínou západní. V dalším textu se vám pokusíme vysvětlit, proč tomu tak je. Souhlasíme s klasickou západní medicínou, že příčinou mnoha onemocnění jsou infekce – viry, bakterie, parazité, plísně. Klasická medicína také často infekci v mikrobiologickém rozboru nachází a snaží se ji vyléčit svými metodami.

Všechny infekce mají dvě základní potřeby pro udržení svého života:
1. chtějí se rozmnožit za pomoci lidských tkání a předat tak život budoucím generacím
2. v organismu si hledají vhodné úkryty, aby se skryly před vnějším nepřítelem, v našem případě před zásahem imunitního systému. Vhodný materiál k úkrytu jim poskytují zejména hleny, tuková pouzdra, krevní sraženiny a vazivové tkáně. Infekce tak vytvářejí tzv. infekční ložiska. Podobou se jedná o váčky miniaturních rozměrů obvykle kulovitého tvaru. Infekce v tomto stavu klidu obvykle mění svůj způsob existence a „spí“. Čekají ovšem na příležitost, to znamená na oslabení imunitního systému stresem způsobeným buď momentálním psychickým stavem člověka nebo povětrnostním vlivem – například prochladnutím tkáně.

Z hlediska detoxikace rozlišujeme infekce na volné a ložiskové. Pokud jde o volné infekce, tam si obvykle rozumíme s klasickou západní medicínou a v akutních případech souhlasíme s použitím antibiotik. Pokud jde o infekční ložiska, klasická medicína o jejich existenci sice ví, ale nedokáže je spolehlivě diagnostikovat a z organismu odstraňovat. V obojím spočívá obrovský přínos a genialita celé metody. Díky infekčním ložiskům najednou chápeme vztahy čínské medicíny. Čínská medicína neznala mikrobiologii, ale pokud by ji znala, jistě by starověcí mudrcové přišli na to, co vám zanedlouho sdělíme. Pokud se začtete do čínských textů, i čínský lékař považoval za příčinu nemocí „vnější škodlivé činitele", v nichž ještě nedokázal tušit fyzické mikroorganismy. Když jsme začali detoxikovat organismus od infekčních ložisek, s úžasem jsme zjistili, že se detoxikace chová absolutně přesně podle zásad čínské medicíny a jejího pentagramu. Nevynikám žádnou skvělou pamětí a vždy jsem se snažil odvodit si všechno z nějakého jednoduchého prazákladu. Rovněž čínskou medicínu jsem nikdy dopodrobna nestudoval. Řekl jsem si, že se ji nebudu učit, protože jí z hlediska západního myšlení nerozumím. Jakmile jsme ale začali s úspěchem rozvolňovat infekční ložiska, najednou jako kdyby všechno do sebe zaklaplo. Dnes mohu říci, že z praxe víme o detoxikačních principech a jejich vztazích s tradiční čínskou medicínou velmi mnoho a můžeme se k nim vyjádřit na základě praktických zkušeností s několika tisíci lidmi. Otevřeme-li knihy vyjadřující se k čínské medicíně, můžeme konstatovat, že je v některých z nich řada nepřesností. K tomuto tvrzení nás opravňuje praktická detoxikační zkušenost.


Celková nabídka přípravků na detoxikaci organismu.
Doporučujeme knihu Praktická detoxikace podle MUDr. Josefa Jonáše.

autor: Ing. Vladimír Jelínek

vytisknout článek