
Pod pojem chřipka bývá obvykle zahrnována pestrá škála viróz a onemocnění horních cest dýchacích ale, "pravá chřipka" je nezaměnitelná. Je způsobena specifickými virovými kmeny, které do organismu nemocného dostávají přes horní cesty dýchací. Největší nebezpečí hrozí, když nemocná osoba kašle nebo kýchá. Výskyt a rozsah chřipky není každý rok stejný. Některý rok se objevuje v mírnějším vzplanutí, jindy v rozsáhlejších epidemiích. Odborníci rozeznávají tři hlavní typy chřipkových virů, nazývaných A, B a C.

V roce 1926 objevil dr. Georg R. Minot a dr. William P. Murphy vitamín B12 jako léčebný prostředek zhoubné chudokrevnosti.

Stravovací návyky a potíže s nimi spojené můžou být v dětském věku ovlivňovány celou řadou faktorů, od individuálních vlastností a rysů, přes společenské aspekty nebo rodinné faktory (výchova, imitace, rodinné zvyklosti a vzorce chování apod.). Zpočátku si rodiče ani nemusejí všimnout žádné neobvyklosti v stravování svého potomka, kdy se dítě stěžuje, že nechce jíst, že mu jídlo nechutná nebo je v jídle vybíravé. Tyto projevy můžou být typické při drobných virózách či jakékoli menší nepohodě a spíše jsou situační a po několika dnech pominou. Když se však začne dítě víc vymlouvat, že nemá hlad, stěžuje si na bolesti v bříšku (které nejsou objektivní, ale jen jimi zakrývá svoji nechuť k jídlu), může to poukazovat na určité potíže v stravování. O poruchách příjmu potravy u dětí můžeme mluvit tehdy, kdy dítě samo začne jídlo odmítat, vyhýbat se mu nebo vědomě sledovat svoji váhu (např. v období prepuberty či dříve, v adolescenci a mladší dospělosti).
Tisková konference 23. dubna 1984 byla zvlášť očekávaná, protože na ní vystoupily dvě osoby, které měly rozptýlit rodící se temné mračno strachu. To se objevilo začátkem osmdesátých let, kdy lékaři začali bezvýsledně bojovat s chorobou vymykající se běžným formám. Lidé, kteří onemocněli, vykazovali v konečné fázi naprostou ztrátu imunity, takže příčinou úmrtí mohla být třeba obyčejná rýma, a často byly u těchto pacientů pozorovány choroby jinak velmi vzácné. Zrodil se název AIDS, jenž nás od té doby provází.
Mnoho lidí se domnívá, že nejtěžší na zvládnutí přechodu ročních období je podzim. Počasí se zhoršuje, slunce ubývá, všechno začíná být pochmurnější, šedivé a my každé ráno vstáváme s pocitem, že léto je už definitivně za námi a čekají nás už jen a pouze mrazivé, tmavé a bezútěšné měsíce bez slunce a plné práce, ukončování roční agendy v mnoha profesích, navíc vánoční stres se vším všudy.
Téma depresí je mi velmi blízké mimo jiné i proto, že každoročními, měsíc trvajícími depresemi jsem také sám trpěl řadu let. Prvně jsem se o tom zmínil v článku Karmická medicína 1 - Úvod a nyní se k tématu deprese vracím podrobněji. Nejlépe bude začít tím, co je v našem národě dosti všeobecně známo = že deprese (ve smyslu skutečného trýznivého duševního onemocnění) se nevyhýbají ani jinak velice schopným a úspěšným lidem jako byli například naši oblíbení a v pravém slova smyslu národní umělci pan Kopecký a pan Brodský.
Pokud jsou vitamíny C a B-komplex užívány současně, lze přitom dosáhnout svalové relaxace. Tato kombinace proto může mnohým ženám snížit frekvenci i intenzitu klasických migrénových záchvatů.
Elizabeth Walling
Jestliže diagnóza vysokého cholesterolu zní ve Vašich uších jako rozsudek smrti, pak jste pravděpodobně obětí cholesterolové propagandy. Je totiž běžné věřit, že co se cholesterolu týče, nižší je lepší, ale nový výzkum dokazuje opak. Dle nedávné studie z Norska, ženy s vyšším cholesterolem žijí déle a prodělávají méně infarktů a mozkových příhod ve srovnání s ženami s nižším cholesterolem.
Náladu bychom mohli definovat jako určitou trvalejší pohotovost emoční reakce, která provází naše prožívání a chování, přičemž se vyznačuje malou intenzitou a delším trváním (na rozdíl od afektů, které jsou náhlé s prudkými emocionálními projevy). Ve srovnání s afektem však nálada nemusí mít obvykle konkrétní zacílení či předmět: někdy ani sami nevíme, proč máme špatnou náladu, proč jsme nostalgičtí, rozmrzelí nebo posmutnělí. Je to jakési naše „duševní počasí“, které se vyvíjí z povahy naší osobnosti a z určitého sledu prožitých zážitků či situací, které nás (často na nevědomé úrovni) ovlivňují. Do značné míry souvisí s naším temperamentem, ale také se váže na náš věk anebo i minulou zkušenost.